Moře (plastu)
Projekt Moře (plastu) od velmi mladé autorky Adély Markové představuje zajímavý příspěvek k současnému environmentálnímu umění, konkrétně k proudům recyklační estetiky a kritické ekologie v současném vizuálním diskurzu. Autorka ve svém díle reflektuje narůstající ekologickou krizi spojenou s nadprodukcí a špatnou likvidací plastových materiálů, přičemž svou pozornost cíleně zaměřuje na globální problém znečištění moří a oceánů.
Dílo sestává ze závěsných objektů o rozměrech 70 × 30 cm, které jsou koncipovány jako prostorové instalace, využívající jednoduché, avšak významově silné materiály: dřevěný rám, nylonovou nit a materiál extrahovaný z modře zabarvených plastových lahví. Právě volba plastového odpadu jako výchozího materiálu není nahodilá, ale je nedílnou součástí výpovědi samotného díla. Tímto gestem se Marková připojuje k tradici umění, jež prostřednictvím nalezených a zbytkových materiálů artikuluje ekologicky uvědomělý obsah, např. v návaznosti na hnutí arte povera či současné formy tzv. „junk art“.
Modře tónované pásky z plastových lahví evokují vizuální kvality mořské hladiny, její proměnlivost a iluzi hloubky. Instalace se tak vizuálně i významově pohybuje mezi přitažlivou estetikou a ekologickým mementem. V okamžiku, kdy divák k instalaci vstupuje a může pozorovat objekty v nahodilém pohybu, stává se součástí narativu: vzniká jemný šum evokující mořské vlnění, což je ve výsledku paradoxní moment, kdy právě materiál, jenž oceány ničí, vytváří jejich iluzi. Tato vrstvená ambivalence činí dílo mimořádně silným v oblasti environmentální kritiky.
Kinetický aspekt díla rozšiřuje jeho prostorovou a percepční dimenzi. Světlo, jež prochází skrze plastové prvky, vytváří světelné odlesky připomínající lom světla na vodní hladině. Instalace tak aktivně pracuje s okolním prostorem, světelnými podmínkami i pohybem diváka, čímž se dostává až na hranici intermediálního zážitku.
Z hlediska umělecko-historického je Moře (plastu) ukotveno v rámci současných snah o udržitelný přístup k tvorbě, při němž se recyklace a opětovné využití materiálu stávají nejen formálním, ale i etickým a ideologickým gestem. Výrazná je zde také tendence ke kritickému komentáři, který není deklarativní, ale spíše poeticky vrstevnatý a vizuálně působivý.
Tvorba Adély Markové, ač zatím ve fázi uměleckého zrání, prokazuje silnou konceptuální vizi i cit pro materiálovou a prostorovou kompozici. Dílo Moře (plastu) je přesvědčivým dokladem toho, že i umění velmi mladé autorky může nést aktuální společenské poselství a zároveň nabídnout formálně vyspělou a esteticky působivou realizaci.
Adéla Marková (*1999) je absolventkou Katedry Výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity a Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské Valašské Meziříčí, obor Užitá malba. Umělkyně se samostatně a aktivně věnuje autorské tvorbě a pravidelně se účastní výstavních projektů. Její práce byly prezentovány na samostatných i skupinových výstavách, a to jak v akademickém prostředí, tak v kontextu širších kulturních událostí.
